Primární lékařská péče - realita versus naše očekávání

Místo prvního kontaktu pacienta a lékaře označujeme jako primární péči. Ta zároveň představuje místo, kam se pacient pravidelně vrací. Je z mého pohledu neméně důležitá než nemocniční péče. Jak zlepšit její dostupnost a úroveň?

Lékaři primární péče mají krom jiného možnost výrazně ovlivňovat množství návazných ošetření. Při vhodně stanovaných organizačních principech celého systému a při svém dobrém odborném a technickém vybavení tak mohou významně zefektivnit celkové náklady na zdravotní péči. Primární péče může ve své podstatě vést k naplnění mnoha požadavků na zdravotní péči jako takovou: její kvalitu, dostupnost, účelnost, přehlednost i ekonomickou efektivitu.

Základní otázka zní: jak zlepšit dostupnost primární péče, a to nejen pro obyvatele Prahy?

Nedávno jsem byl pozván na prezentaci závěrů grantu „Hodnocení dostupnosti primární zdravotní péče" odborníky z Přírodovědecké fakulty UK. Autoři studovali dostupnost primární péče u všeobecných praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, ambulantních gynekologů a zubních lékařů. Prezentace závěru grantu byla velmi zajímavá a skutečně dokládala v některých regionech nestejnou dostupnost primární péče. 

Problematickými regiony jsou například horské a podhorské oblasti (Šumava, Jeseníky, Krušné hory a Podkrušnohoří), kde jsou méně dostupné některé zdravotní služby primární péče. Problémy v některých oborech primární péče se pak mohou objevovat i v jiných oblastech. Z prezentace závěrů studie i následné diskuze s odborníky vyšlo najevo například to, že důvodem lokální horší dostupnosti není ani tak nedostatek atestovaných lékařů v té či oné oblasti primární péče.Nedostatky je třeba hledat především v místních podmínkách, které prostě mnohde pro lékaře a jejich rodiny nejsou příliš atraktivní. Důležitá bude tedy nejenom bonifikace lékařů zvýšenými úhradami péče z prostředků zdravotního pojištění pro lékaře, kteří v těchto oblastech působí, ale i zlepšení místních podmínek – toho se musí zhostit obec, město či kraj, chce-li svým občanům zajistit uspokojivou dostupnost zdravotních služeb primární péče.

Jako pražského radního mě však zaujal i jiný aspekt: na území hlavního města existuje velký počet ambulancí a lékařů všech typů primární péče. Je tedy mj. zřejmé, že jePraha pro lékaře primární péče velmi atraktivní. A přesto sehnat v metropoli stomatologa může být složité, zajistit si dětského zubního lékaře bývá ještě větší svízel. Někteří praktici občas odmítají registrovat a ošetřovat pacienty z „kapacitních důvodů“ apod. Zejména před svátky zůstávají některé ambulance zavřené a odkazují pacienty na služby nemocnic, jejichž ambulantní čekárny jsou v těchto obdobích neadekvátně přeplněné. Takové situace nelze dál tolerovat.

Ordinační dobu by měly sledovat a kontrolovat především zdravotní pojišťovny, magistrát pak na problém dodržování ordinačních hodin zareagoval přísnějším posuzováním nových poskytovatelů, kteří žádají o registraci a v rámci výběrových řízení o smlouvu se zdravotními pojišťovnami. Také každá stížnost pacienta, který byl v rámci primární péče odmítnut, musí být řádně prošetřena a v případech oprávněné stížnosti bude zjednána náprava.

Věřím, že magistrátem přijatá kontrolní a organizační opatření a plánované  posílení financování primární péče, které plánuje ministr zdravotnictví, zajistí obyvatelům Prahy bezproblémovou dostupnost této velmi důležité péče „první linie“. Příklady ostatně vidíme v zahraničí – protože nemocniční péče vyjde vždy dráž, středem zájmu vyspělých zemí je právě dobře nastavená, fungující primární péče. Je to výhodné jak pro systém, tak pro pacienty.