Civilizační nemoci u čtyřicátníků? Prevence musí začít už ve školní jídelně!

Průměrný věk se zvyšuje, naopak nápor civilizačních chorob se přesouvá na stále nižší ročníky: jaké nemoci dřív trápily šedesátníky, dnes nezřídka postihují lidi po čtyřicítce. Primární prevenci mají ve své moci i školy a školky

Už nějakou tu dobu ve společnosti rezonují pojmy jako Pamlsková vyhláška či Zdravá školní jídelna. Pro někoho sprostá slova, zdá se. Podle aktuálního průzkumu Státního zdravotního ústavu (SZÚ) není výjimkou, že rodiče vybavují své ratolesti slánkami, aby si mohly přichutit školní obědy. Na tento nešvar mě upozornila vedoucí Centra podpory veřejného zdraví SZÚ, MUDr. Marie Nejedlá. Jak vidno, osvěta správné výživy je stále nedostatečná, nebo se na to jde špatně – formou otravných zákazů a příkazů. Zcela jinou cestu volí projekt z autorské dílny SZÚ s podporou Ministerstva zdravotnictví ČR nazvaný Zdravá školní jídelna. O co jde? Projekt pomáhá sladit systém českých školních jídelen s nejmodernějšími poznatky o zdravé výživě. Přináší rady, návody, inspirace, zajišťuje konzultace s hygieniky, nutričními specialisty a terapeuty, metodičkami školního stravování a zkušenými šéfkuchaři. Poskytuje školám recepty a příručky. Posláním je bezchybně plnit tzv. spotřební koš, vařit pestře, z čerstvých a kvalitních surovin, vyhýbat se polotovarům a dochucovadlům, pohlídat u dětí vhodný pitný režim, komunikovat s rodiči. Mateřské a základní školy mají možnost se do projektu zdarma přihlásit, proces postupné změny je korunován získáním prestižního certifikátu. Motto zní: Chceme zdravější dospělé? Naučme je zdravě jíst už v dětství!

Nutno podotknout, že rozhodně ne na úkor chuti. Jedním z cílů je zatraktivnit a přiblížit dětem suroviny, které jim v jídelníčku chybí. Velký úspěch podle výkonného ředitele Asociace školních jídelen ČR, PhDr. Karla Jahody, sklidil například nedávný experiment s norskou kuchyní. Zdravé menu plné ryb a zeleniny dětem prospělo a taky chutnalo. I mnohem běžnější suroviny lze zpracovat tak, aby splňovaly Nutriční doporučení ministerstva zdravotnictví a zároveň lahodily chuťovým pohárkům. Když nahlédneme do zdravé školní kuchyně, chuť pokrmů bývá zvýrazněna zeleninou, čerstvými bylinkami či vhodnou tepelnou úpravou, na biopotravinách metodičky nebazírují. Místo vody lze použít vývar připravený z čerstvé zeleniny. Pokud v takovém vývaru uvaříte kuskus, bulgur nebo luštěniny, získají tyto nepopulární přílohy zcela jiný chuťový rozměr. A takových vychytávek nabízí autoři a propagátoři myšlenky Zdravé školní jídelny bezpočet.

Před pár dny jsem navštívil Seminář pro pracovníky jídelen, abych se blíže seznámil s principy projektu a základními kritérii pro získání certifikátu. Setkal jsem se tam rovněž se známou expertkou na zdravotní prevenci a výživu PharmDr. Margit Slimákovou, jíž si velmi vážím a která mě na celostátní projekt Zdravá školní jídelna kdysi upozornila. Také jsme spolu dřív živě a s úsměvem diskutovali téma lipánek a termix, ale o tom povyprávím až příště v souvislosti s tzv. Pamlskovou vyhláškou. Na semináři jsem zúčastněným nastínil možnosti synchronizace s našimi programy ve prospěch zdraví Pražanů. Zdravá školní jídelna perfektně zapadá např. do našich Dnů zdraví pro městské části. Vzájemná provázanost cílů je evidentní. V Praze se dosud do projektu zapojilo 33 jídelen, celorepublikově se podařilo oslovit přes 80 tisíc strávníků. Na místě je poděkovat ředitelům registrovaných škol, vedoucím jídelen a také paním kuchařkám za to, že jim není zdraví svěřených dětí lhostejné. Mnoho škol o této možnosti ani neví, další třeba váhají... Z mého pohledu je podpora rozšiřování sítě zdravějších školních jídelen nezbytnou platformou pro jakékoli další zdravovědné osvětové akce.  

A co finanční stránka věci? Možná vás to překvapí, ale zdravé obědy nemusí být ani o korunu dražší. Záleží na tom, jakou cenu stravného dle legislativního rozmezí si konkrétní škola stanoví. Podle koordinátorky projektu Mgr. Alexandry Košťálové existují případy, kdy jídelna bere potraviny od prvododavatelů a cena se drží na nižší úrovni, přestože jsou nakupovány ty nejkvalitnější suroviny. Paní magistra nemá informace, že by někde kvůli zapojení do projektu bylo nutné zvyšovat cenu stravného.

Zdravotní péče je drahá, zdravotnictví se potýká s chronickým nedostatkem finančních prostředků. Primární prevence v podobě změny životosprávy u dětí může významně pomoci. Zodpovědným přístupem k školnímu stravování se posílí imunita a celkové zdraví nejmladší generace, díky „zdravému kořínku“ pak bude odolnější i v dospělosti. A nejen to. Co si děti ve stravovacích návycích osvojí ve škole, přenáší přirozeně i domů do rodin – učí své sourozence, rodiče a prarodiče. Užitek je několikanásobný. Přehodnocení pohledu na to, co naši potomci jedí, vyžaduje trochu toho času a přemýšlení, třeba i trpělivost bojovat proti proudu. V konečném důsledku to ovšem rozhodně za tu snahu stojí!

Příště bych se rád věnoval regulaci potravin ve školních bufetech a automatech. Opravdu vedla tzv. Pamlsková vyhláška k rušení oblíbených bufetů? Skutečně je tak přísná a nesmyslná?